Vědci z japonských univerzit Osaka, Ryukoku, Tkoai a ATR Intelligent Robotcs and Communication museli vyřešit neobvyklou věc – násilí dětí na sociálních robotech. Jakmile totiž děti jednají v tlupě, začínají se k velkým sociálním robotům chovat negativně až násilně, což je velký problém. A jedinou použitelnou obranou je analýza situace a včasný útěk robota.
Na různých místech – typicky v nákupních centrech po celém světě se pomalu začínají objevovat velcí sociální roboti, kteří jsou určení pro pomoc s navigací, různými informacemi skrze dotykový displej a hlas a podobně.
V případě využití dospělými není s těmito roboty žádný problém a není se čemu divit – mají sloužit k tomu, aby lidem pomáhali. Jak se ale ukázalo, je s nimi problém v kombinaci s malými dětmi, které ještě nemají dostatečně rozvinutou empatii a chovají se k takovému robotu jinak, než třeba malé robotické hračce nebo živému zvířeti.
Rozdíly ve vnímání
Děti pochopitelně ještě nemají stejné vnímání světa a věcí jako dospělí. Jak se ale ukázalo, má to značný vliv na to, jak musíme uvažovat o sociálních robotech, kteří jsou v současnosti spíše podivným pohybujícím se strojem než něčím, co by připomínalo člověka nebo malou hračku.
Dle staršího průzkumu totiž děti cítily empatii pro různé objekty i neživého charakteru – například nechtěly, aby hračky jako panenka Barbie nebo Furby byly držené vzhůru nohama, protože by je to „bolelo“. Stejně tak to bylo u živého křečka.
Robot chce projet a slušně o to hlasem požádá. Děti ho ale nepustí.
V případě velkého sociálního robota je ale situace jiná. U něho totiž děti zcela ztrácí empatii a rovněž také nemají představu o tom, jak je drahý.
Když děti mučí roboty
Jak se totiž ukázalo v jednom japonském obchodním centru, už i jedno dítě dokáže dělat robotu naschvály. Robot má na sobě senzory, takže když je něco (osoba) před ním, slušně hlasem požádá, jestli by ho mohla pustit. Děti jsou ale schopné odpovědět „NE!“ a stát stále předním. Vzhledem k tomu, že měl robot původně naprogramováno, že po několika pokusech se otočí na druhou stranu a pojede jinou trasou, nemusel by to být takový problém. Jenže je. Dítě je schopné rychlé přeběhnout a zase se postavit do cesty robota.
Ještě horší situace nastávají, když se u robota objeví více dětí a stále jsou bez dozoru rodičů. V takovém případě začíná nejen extrémní uzavírání do „nepropustného kruhu“, ale také nadávky a hlavně reálné násilí – kopance, bouchání do konstrukce, házení věcí do hlavy a podobně. Děti zkrátka v takovém případě zkouší, co všechno robot vydrží, protože se nijak nebrání (člověk by si to nenechal líbit).
Řešení: včasný útěk před dětmi
Vědci hledali nejlepší řešení pro takové chování, kterému nelze jednoduše zabránit, protože jde zkrátka o děti a nikoli dospělé lidi, se kterými by bylo možné se domluvit. Vytvořili tak statistický model, který vyhodnocuje, zda je u robota člověk menší než 1,4 metrů. Statistika možného násilí se zvyšuje s větším počtem dětí v blízkosti a pokud není poblíž rodič či jiný dospělý člověk.
Robot s novým systémem tak dokáže včas vše vyhodnotit a před dítětem ujet pryč či k dospělému, ještě než by se cokoli vyhrotilo a nastala by případná násilná situace. Dle statistik dokázal nový model výrazně snížit množství násilí, takže to lze rozhodně brát jako úspěch.
