A už jsme čtyři. Jsou to dva roky, co jsme přibrali do smečky psího nalezence Kima a chrochtali si blahem, jaký je žůžo život s věrným psiskem. Když už nám to ve třech tak dobře klape, obuli jsme se do adopce podruhé.
Tentokrát to není žádný divoch, ale vysloužilá stará dáma. Po světě už chodí více než 15 let, což je na miniaturní kříženou čivavu vskutku velmi slušný výkon (po přepočtu na lidský věk to dá více než 100 roků). A tak, aby nebyla nuda s ďáblem Kimem, bloumá nám po bytě chlupatá barbucha s nevalnou motorizací, zato s nekonečně spokojeným výrazem ve tváři.
Vytisknout stránku
Komentáře (0)