Fotoreportáž z krematoria: Z lidského těla se stane hromádka popela během tří hodin

Do krematoria vcházíme bočním služebním vchodem, kterým sem přiváží rakve s těly. Před širokými prosklenými dveřmi stojí pohřební vůz a kontejner se zbytky smuteční květinové výzdoby, za nimi řada asi patnácti vozíků. Vypadají jako nemocniční, ale nemají rošty ani matrace, pouze rámy.

_{Služební vchod do krematoria}

Mimo vzdáleného hučení pecí a chladicích jednotek je zde klid. Všude čisto a jen mírný štiplavý zápach desinfekce. Několik desítek metrů dlouhá široká a otevřená chodba propojuje všechny části krematoria - obřadní síň, přípravnu květin, výstavní prostor pro rozloučení u otevřené rakve, archiv uren, sklad rakví, chladicí a mrazicí boxy a samozřejmě pece.

_{Vozíky na přepravu rakví}

Příprava do rakve

Poté, co rakev s tělem překročí práh krematoria, je odvezena do chladicího či mrazicího boxu - záleží na stupni rozkladu těla. V chladicí místnosti je 12° C, v menší mrazicí místnosti podstatně méně, až -20° C. Zde těla v rakvích, ve stabilní nízké teplotě, tráví naprostou většinu pobytu v krematoriu.

_{Rakve v chladicí místnosti}

Poté pozůstalí přivezou sváteční oblek, do kterého pracovníci krematoria tělo převléknou. To se děje v malé převlékací místnosti, těsně sousedící s chladicími prostory. Mimo převlékání se zde maskují případné podlitiny či barevné skvrny v obličeji - ty mohou nastat například pokud člověk po smrti leží obličejem k zemi. V extrémních případech je obličej celý černý, což se již zamaskovat nepodaří, v těchto případech je pozůstalým doporučena uzavřená rakev.

Především mezi studenty je populární zkazka o výborně placené brigádě "omývač mrtvol v krematoriu".

"Taková pozice ale v krematoriu není," pobaveně vysvětluje ředitelka Kateřina Vrbová a dodává: "Žádostí o takovou brigádu chodí spousta, dokonce s opravdu vysokými platovými podmínkami. Ale uplatnění zde nenajdou." Těla se totiž nemyjí, pouze v nutných případech základně očistí.

Tloušťka či obezita je problém i po smrti

Výrazná nadváha nebývá žádnou legrací za života, ale ani po smrti. Problém začne hned při prvním uložení do rakve. I když se vyrábí v několika velikostech, ani ta největší ve výjimečných případech (hmotnost těla 200-300 kilogramů) nestačí a při převozu do krematoria se může tlakem rozpadnout. Poté nastupují na řadu truhláři a rakev nastaví na potřebné rozměry. Limitem jsou potom pouze vnitřní rozměry pece.

V těchto extrémních případech nastane problém i při spalování. Při standardní teplotě by se velké množství tuku rozpustilo příliš rychle, proto je potřeba takové tělo spalovat při nižší teplotě. Řídicí počítač pece však nic takového běžně nedovolí, jakmile je teplota nižší než normovaných 900 stupňů Celsia, neotevře ani dvířka pro závoz.

V tu chvíli musí zakročit technici výrobce pece a tyto nestandardní pracovní podmínky dočasně povolit. K řídicímu počítači je možné připojit se přes internet, a ušetřit tak dlouhou cestu z olomoucké centrály do Českých Budějovic. 

Z obřadní síně do pece

Po ukončení smutečního obřadu a rozloučení pozůstalých rakev opouští obřadní místnost a je dovezena na chodbu k peci.

Zde ji po případném rozloučení s otevřenou rakví paliči zkontrolují. Někdy totiž pozůstalí přidají nebožtíkovi na poslední cestu například láhev alkoholu, která by však během žehu explodovala a poničila pec. "Nedávno jsme našli láhev Metaxy maskovanou do kytice. Je velké štěstí, že se nedostala až do pece", vzpomíná ředitelka krematoria.

_{Rakve čekající na chodbě krematoria - během příštích několika hodin budou zavezeny do pece}

Problémy však může způsobit i zapomenutý kardiostimulátor. Lékaři by ho sice měli odstranit, ale pokud není nařízena soudní či lékařská pitva, občas je nějaký opomenut. Ve vysokém žáru pak exploduje jeho baterie. Uvolněná energie je přitom tak vysoká, že letící úlomky často poškodí vyzdění pece.

_{Příprava rakve na závoz}

Na chodbě pak rakev na vozíku čeká, kdy na ni přijde řada. Jakmile je zavezena (zasunutí rakve do pece se říká "závoz") předchozí rakev, je další převezena a položena na bílý elektrický vozík typu "ještěrka". Uvnitř rakve je po celou dobu destička z nehořlavého materiálu s vyrytým unikátním číslem - provází nebožtíka z chladicí místnosti až do urny - čímž nemůže dojít k záměně.

_{Závoz začíná ...}

_{... dvířka se otevírají ...}

_{... rakev dosedá na výstupky na dně pece.}

Jakmile je pec vyčištěna po předchozím žehu, palič uchopí vozík, stiskem tlačítka dálkově otevře kovová dvířka a nečekaně rychlým pohybem zasune rakev do pece. Vyzdívka pece je rozpálena do červena, díky stálému proudění vzduchu do okolí otevřenými dvířky mnoho horka naštěstí neuteče. Již při vytažení ramen vozíku se dvířka rychle zavírají.

V peci v žáru devíti set stupňů

V peci rakev vzplane během několika okamžiků. Nejdříve zpuchří lak rakve, pak dřevo shoří a rozpadá se. Samotné tělo hoří v průměru hodinu a půl, záleží na jeho hmotnosti. Pec má několik programů, hned po závozu je nutné jeden zvolit. Program číslo jedna je pro malá těla, nejčastěji děti. Dvojka je pro těla menšího vzrůstu, trojka pro normálně velká a čtyřka pro nadměrně hmotná těla. Dle programu se přizpůsobuje teplota a délka žehu. Skrze průhled lze stav hoření kontrolovat i vizuálně.

I díky tomu mi palič může vyvrátit obecně rozšířenou zkazku o tom, že se při žehu díky teplotním kontrakcím svalů a šlah může tělo posadit či pohybovat. "Ne, to se nestává, tělo to nestihne. Žár je natolik vysoký, že části tkání shoří příliš rychle, než aby došlo k nějakým pohybům" vysvětluje z vlastní zkušenosti.

Poznámka k videozáznamu: Video je sestříháno z několika žehů, proto rakev, záběry z pece a sesypávání popela nepatří k jednomu tělu. Zabraňujeme tím možné identifikaci.
Varování: Videozáznam obsahuje autentické záběry z kremace, které mohou v některých lidech vyvolat úzkost. Na videozáznam by se neměly dívat děti.

Uvnitř pece jsou dvě komory. Hlavní, ve které se spálí tělo, a dopalovací, kde se druhým hořákem přepalují zplodiny pro snížení emisí. V hlavní komoře je hořák umístěn v horním rohu, zhruba naproti vstupním dvířkám nad kontrolním okénkem, a směřuje pod úhlem 45° do prostoru pece. Plamen dosahuje délky zhruba 70 centimetrů. Hoření rakve a těla probíhá víceméně samo - díky vysoké teplotě vše vzplane samo. Hořák se spouští automaticky podle potřeby a slouží především k udržování teploty.

Do boků pece jsou přivedeny ventily, které pod tlakem vháněným vzduchem podporují hoření. Splodiny jdou do přepalovací komory, která je umístěna pod hlavní komorou. Kouř pak dále pokračuje o patro níže, do komína. Samotná pec je postavena z žárobetonu a ohnivzdorných šamotových vyzdívek. Tyto materiály vydrží zhruba 12 000 žehů, což je při 6-12 žezích denně zhruba 4-10 let.